Stanovování dvojích cen a cenová diskriminace

11.07.2013

V některých případech se lze setkat se situací, že identický výrobek nebo identická služba je nabízena spotřebitelům za rozdílné ceny, popř. že je některý výrobek nebo služba určité skupině spotřebitelů poskytnuta zdarma, nebo naopak zcela odepřena. Obecně lze uvést, že stanovení dvojích cen je v zásadě povoleno, pokud je objektivně odůvodnitelné a nezasahuje do důstojnosti jednotlivců. Zákaz jakékoli diskriminace spotřebitele je upraven v § 6 Zákona o ochraně spotřebitele[1], definice diskriminace je pak uvedena v antidiskriminačním zákoně, který upravuje rovné zacházení a zákaz diskriminace.

Stanovování dvojích cen má za cíl nalákat i ty spotřebitele, kteří by o zboží či službu jinak neměli zájem. Vyšší cena je pak stanovena pro ty spotřebitele, u kterých se očekává vyšší ochota za službu platit.

Výslovně je vyloučeno stanovování vyšších cen pro spotřebitele odlišné rasy, etnicity či národnosti, stejně tak pro cizince, není-li vyšší cena odůvodněna poskytováním speciální služby (např. servis v cizím jazyce apod.).

Slevy poskytované na základě věku či pohlaví (např. studentům, ženám, důchodcům apod.) jsou povoleny pouze tehdy, pokud je jejich cílem povzbudit konkrétní skupinu osob k nákupu zboží či poskytnutí služby (sleva pro muže v tanečním kurzu, sleva pro muže u kadeřníka, sleva pro důchodce ve fitness centru, sleva pro ženy na fotbalové utkání, sleva pro studenty za mobilní volání, procentní sleva odpovídající věku spotřebitele apod.). Není v rozporu s antidiskriminačním zákonem, je-li sleva poskytována rodinám s dětmi, neboť takto poskytnutá sleva nezasahuje do důstojnosti ostatních (bezdětných) občanů, stejně tak je v pořádku, pokud jsou slevy poskytovány zdravotně postiženým občanům.

Z pohledu soutěžního práva je cenová diskriminace spíše tolerována, neboť ve svém důsledku vede k rozrušování jednotných cen a cenovým útokům na konkurenci.

Mgr. Ivan Rámeš, advokát

advokátní kancelář, Skácelova 34, Brno - Královo Pole